Jsem normální !
Jsem normální ?
Jsem normální .
to co tu pro Vás píšu je na základě letitých zkušeností , vynásobeno počtem dětí o které jsem se staral...
Jsem stejný rodič jako kdokoli z Vás.
Začal jsem s hokejem až po tom co s ním začala dcera :) ...................( v pěti letech , jejích )
Jako divák , nosič tašky , utahovač bruslí , svačinář .. až jsem postoupil na stavění mantinelů , dělal vedoucího třídy , pak dvou tříd ...
až jsem začal stavět dívčí týmy a objíždět s nimi turnaje .. od toho byl pak jen kousek k nabídce , která se neodmítá .. reprezentace , team manager .. založení nové kategorie U15 úplně od začátku od nuly ... od prvních utkání , přes první turnaje .... až k prvnímu ME a první YOG ...to je moje hokejová kariéra .. která trvala 9 let
Prožil jsem všechno co nyní prožíváte vy se svou dcerou ...
Začátky bruslení , učení se všeho od začátku , její první úspěchy , první góly , první výhry , medaile a poháry , ceny ze soutěží na rychlost , první kamarády ..
ale taky chvíle kdy ji trenér miloval - " princezno sem , princezno tam " pak také příchod trenéra co holky "nemusel " :
hele ten vlasatec se dá ostříhat ! .... ten vlasatec - to je holka : ) .... tak ať se sbalí a vypadne ,to já tady nechci !
změnu klubu , když nám spadl zimák , potom její první repre kemp , kde to zkoušela , ve dvanácti - to neskutečné zklamání , když pak nebyla v nominaci ...
ale místo toho aby zahodila hokejku / konec s hokejem - to jsem občas slyšel od některých rodičů / tak se z ní stal šílenec ... naprostý ...
když nebyla ve škole , tak byla na zimáku - chodila na led s každým kdo jí to dovolil , ať to byla přípravka nebo dorost ..
prošla si repre 15 od čtvrté lajny po první a poslední sezonu byla kapitánkou ,
pak začala od začátku od čtvrté lajny po první v osmnáctce a na svém třetím MS18 byla kapitánkou , pak začala od začátku od čtvrté lajny bojovat o místo v Áčku , a to je aktuálně její současný boj ..
no a pak se mi odstěhovala z baráku , zamířila na střední školu za moře , nejdřív Kanada , pak USA ,
ted´ studuje na Univerzitě , na hokej koukám přes stream a voláme si po internetu ..
Prožil jsem všechno co se vám už taky stalo , to co nechcete , i to co chcete aby se Vám stalo .. a na vlastní kůži jsem to cítil ..
Pak za ty roky kdy mluvím s rodiči slyším neustále se opakující a stejné příběhy , mění se jen jména a čas ..
Otázka na to zda se to stane ( to dobré či to zlé ) i vám ? Tak ta otázka nezní : ano či ne , ale " kdy ? "
Je jen nás co uděláme pro splnění snů našich dcer ? A co jsou pro seby ochotny udělat ony samy ? Jak se připraví na to co teprve jednou přijde ? Až to přijde je pozdě , už to nedoženou .. to měly udělat dřív ...
A TO BY MĚL BÝT VÁŠ CÍL .. TEĎ ZASÍT .. ABY JEDNOU BYLO CO SKLÍZET